Cesta do Mexika a Peru

Do svých 35 let jsem brala svůj život jako trest a žití v České republice jako velký omyl. Během své učitelské kariéry jsem vystřídala tři školy a všude se setkala se stejným přístupem k dětem. Byla jsem pro děti vrbou i psychologem, pro kolegy mimozemšťanem. Tehdy jsem neviděla možnost změny podmínek ve školách a to mě válcovalo. Když jsem tři roky po sobě téměř ve stejnou dobu měla nehodu, po níž jsem viděla projíždějící pohřební vůz, rozhodla jsem se dát výpověď a odcestovat do Mexika a Peru. Mým snem bylo navštívit deštné pralesy a setkat se se šamany. 

V Peru, v městě Cusco, jsme začali výpravnou cestu po silových místech až do Bolívie k jezeru Titicaca za doprovodu šamana, který používal k léčení kaktus San Pedro. Předal nám spoustu znalostí ze života Inků, ale pro mě mělo převratnou hodnotu setkání s touto posvátnou medicínou, která mi ukázala můj život jako film před očima úplně z jiného úhlu pohledu. Ukázala mi, jaký dar jsem dostala. Dojetím jsem padla na kolena, plakala a začala se omlouvat Matce Zemi, Božské Matce a Otci, mé biologické matce a otci, že jsem dar v životě dřív neviděla a nevážila si jej. Omlouvala jsem se životu a pak už dojetím za vše děkovala. 

To, co jsem díky pár setkáním s touto medicínou viděla, prožila, uzdravila, bych nezvládla ani za několik let plných terapií. Psychedelika jsou pro mě skutečné medicíny, neboť nám jasně před obličej postaví důvody našich “potíží” a otevřou srdce, abychom byli schopni přijetí, omluvy, odpuštění, vyjádření svých pocitů blízkým… Ano, tak málo kolikrát stačí k uzdravení se. Setkání s medicínami není jen o informacích, ale právě o prožitcích. 

Jsou to tak cenné dary, které si zaslouží, abychom s nimi nakládali s úctou. 

Pokud nemůžeme na žádnou terapii, ceremonii, můžeme použít univerzální medicínu na všechno = PŘIJETÍ (přijetí situace takové jaká je, sebe, svého těla, života, rodičů…).

S každým dnem stráveným v Andách nebo mexické džungli při pohledu na vyprahlou kamenitou zem jsem cítila větší a větší lásku a vděčnost za naši zelenou zemičku českou, která má své přírodní zdroje vody a o léčivé byliny v trávě zakopáváme. Teď už vím, že Československo je můj domov, žádný omyl.

Další důležité uvědomění, které mi cestování po Peru přineslo a které jsem vnesla do svého osobního i pracovního života (viz Posvátný dotek), ke mně přišlo na jedné takové výpravné cestě, kdy jsme zastavovali u soch, reprezentujících kulturu Inků, a měli jsme se jim poklonit, neboť představovaly propojení hmoty s duchem. V ten moment mi přišla myšlenka: Místo klanění sochám, bychom se mohli poklonit svým partnerům (partnerkám) a uctít tak člověka jako jedinečný projev božského ve hmotě. Takový přístup by vnesl úctu do vztahů a přispěl k jejich uzdravení.

V momentě kdy začneme vnímat život jako vzácný dar, získali jsme nejcennější poklad na světě. A všechny cesty, způsoby, nástroje, které k tomu uvědomění vedou, jsou správné.