pohlazeni

Co se od dětství nezměnilo jsou moje rozzářené oči, když někdo vysloví slovo ČOKOLÁDA. Před sedmi lety jsem uposlechla hlas, který mi řekl, ať svou lásku k čokoládě zužitkuji ve prospěch všech - ať začnu dělat kakaové ceremonie. Brzy na to jsem byla obdarovaná prvním ceremoniálem kakaem, které několik měsíců leželo ve skříni, než jsem jej poprvé použila. Následovala cesta do Mexika, kde jsem se naučila zpracovávat kakaové boby na kakaovou hmotu od místního domorodce. Z Peru jsem si přivezla...

Další noc, úplňková noc, kdy vzpomínka je tak silná, že mě budí ze sna. Tentokrát vzpomínka na krásnou ženu v letech. Štíhla, jemná, s dlouhými stříbrnými vlasy – hádám, že před lety byly tmavé jako kaštany v podzimní přírodě. Milý úsměv, přátelské jednání s elegancí a úctou k druhým. I její krásně sladěný a mladistvý outfit ukazoval na vybraný vkus a péči o sebe. Nešlo mi z ní spustit oči. „Tak takhle bych ráda vypadala ve stáří“, proběhlo mi hlavou. Kdybych byla mužem, s úctou bych se jí...

Nejlepším přítelem mi vždy byla příroda, neboť většinu dětství jsem prožila na vesnici stále obklopena zvířaty, takže dětským hřištěm pro...