Péče v posvátném bezpečném prostoru

Miluji, když mohu držet bezpečný prostor a s úctou pečovat o toho, kdo je ochoten ponořit se do svých hlubin, kdo je ochoten se setkat se svými nepoznanými částmi, se svými strachy, pustit lpění, kontrolu, jistoty… Je mi ctí setkat se s každým, kdo má na to odvahu. Se soucitem utírám pot z čela, přidržuji vlasy člověku, který zvrací, přikládám dlaně, kde je třeba. Podporuji laskavým slovem, úsměvem, dotekem, tichým soucitem a důvěrou, že to zvládne. Vytvářím prostředí, v němž lidé cítí, že se mohou jakkoli projevit. Jsou to momenty, kdy se lidé dotýkají svého božství a místností se rozlévá posvátno. Miluji být ve službě božství, tehdy se nejvíc cítím královnou. Děkuji, že mohu… že mohu být u přerodu lidiček, u jejich smrti a znovuzrození. Radost "znovuzrozených", jejich výraz ve tváři plný pokory k životu ze získaného nadhledu je pro mě tou největší odměnou. Důvěra je klíčem k otevření potřebných dveří. Aby se mohl člověk otevřít s důvěrou v mé přítomnosti, potřebuje ze mne cítit přijetí bez souzení a bez hodnocení, lidskost, klid a vyrovnanost. K těmto kvalitám jsem došla svými vlastními ponory, vzestupy a pády.

Vážím si důvěry každého člověka, který za mnou přichází.