Posvátno nebo shit?

V džungli mexického Tulum před přípravou potní chýše jsme usedli v kruhu na zem – já a několik mexických domorodců. Jeden po druhém si začali podávat Santa Márii. Navnímavala jsem i to, co v kruhu nebylo očím a uším zjevné a nestačila se divit. Každý z nich si před potažením kouře z cigarety zavřel oči, poděkoval Matce Zemi za tento dar a pak se obrátil k duchu této rostliny s určitým záměrem (žádostí), nadechl se kouře, který několik dlouhých vteřin v sobě podržel, pak opět spojil dlaně před sebou, poděkoval duchu této rostliny za příchozí informace a poslal rostlinu v kruhu dál. „Wau. Cože? Tak takhle to je. Aha. To je ono. To je to, co chci přenést do Evropy.“

Po celou dobu mi naskakovaly obrázky toho neuvěřitelného kontrastu Mexiko/Evropa.

„Takže to není o té rostlině, ale o nás, ahaaaa.“

Už samotné pojmenování Santa Mária vystihuje posvátnou úctu domorodců k této rostlině. Oni si uvědomovali, s kým mají tu čest, proto byli schopni komunikovat s duchem této rostliny, s úctou a pokorou ji o něco požádali a se zavřenýma očima beze slov zůstali v kontaktu s duchem rostliny, dokud se kruh neuzavřel posledním člověkem. Vědomě zacházeli s touto rostlinou od začátku do konce. (Tam, kde je vědomí, je božství, tam probíhá hojení. Tak to vidím já :))

Sami se o rozdílu přesvědčte: Zavřete si oči a vyslovte Santa Mária, zavnímejte si pocity ve Vašem těle. Teď se nadechněte a vyslovte Marihuana, tráva či jiné oslovení používané tady v Evropě pro konopí (Cannabis).

Santa Mária patří mezi dary přírody, které nám pomáhají otevřít vědomí a tím i přístup k jiným informacím. Jenže se stala předmětem zneužitým lidmi k útěku od sebe samých. Můžete si zavnímat, do jaké škatulky jste zařadili tuto rostlinu Vy.

Podobnou situaci jsem zažila v Peru v městě Cusco. Před rituálem jsme všichni v kruhu to samé udělali s tabákem (Nicotiana rustica) – čistým divokým tabákem, který nazývají Mapacho. Tuto rostlinu tam všichni pokládají za největší učitelku z bylin. Používá se k očistě energie člověka. Duch této rostliny pomáhá i domorodcům v pralese, když zabloudí, najít cestu zpět. Teď srovnejte se způsobem a důvodem používání tabáku v Evropě...

Obdobně je tomu s listy koky (rudodřev koka Erythroxylum coca) v Peru. Všude, kde se pohnete, je mají k dispozici. Místo žvýkačky se v Peru žvýkají listy koky nebo se zalévají horkou vodou a popíjí jako čaj, který zklidňuje žaludek, snižuje cukrovku, zvyšuje fyzické i duševní síly. Používají se ke zvládnutí vyšší nadmořské výšky, potlačení bolesti, hladu, žízně, což se v obdobích malé úrody velmi hodí. Přesvědčila jsem se na sobě, že ani celodenní žvýkání koky nezpůsobuje žádné halucinace, ale pomáhá zvládnout velkou únavu spojenou s řidším vzduchem.

V každé zemi se vyskytují přesně ty rostliny, které pomáhají člověku zvládnout tamější podmínky a na nás je, jakým způsobem rostlinu budeme používat. Mě vycestování do těchto krajin a různá setkání pomohla sundat nálepku „škodlivé“ ze všeho. Ať už je to káva nebo ohnivá voda (alkohol), pokud jsou užívané vědomě – s úctou, se záměrem, občas a v malém množství – mohou být velkým pomocníkem. V našich rukou se vše mění v lék či jed, posvátno nebo shit. V každém momentě máme možnost se rozhodnout, co chceme žít.

Tyto získané zkušenosti jsem aplikovala v mém každodenním životě při konzumaci veškerého jídla, pití a začala předávat v rámci mých kakaových ceremonií.