Další noc, úplňková noc, kdy vzpomínka je tak silná, že mě budí ze sna. Tentokrát vzpomínka na krásnou ženu v letech. Štíhla, jemná, s dlouhými stříbrnými vlasy – hádám, že před lety byly tmavé jako kaštany v podzimní přírodě. Milý úsměv, přátelské jednání s elegancí a úctou k druhým. I její krásně sladěný a mladistvý outfit ukazoval na vybraný vkus a péči o sebe. Nešlo mi z ní spustit oči. „Tak takhle bych ráda vypadala ve stáří“, proběhlo mi hlavou. Kdybych byla mužem, s úctou bych se jí...

Nejlepším přítelem mi vždy byla příroda, neboť většinu dětství jsem prožila na vesnici stále obklopena zvířaty, takže dětským hřištěm pro...

Zavolal mě velmi silně po ukončení vztahu s mexickým partnerem. V den rituálu jsem byla nesvá jako lev v kleci. Nemohla jsem se na nic...